Šákul, Vašek Zmok a fráter.

 

Psal se rok 1995, když jsem se odhodlal podívat do naší matičky stověžaté, Prahy. V Olomouci jsem přistoupil do spěšného vlaku směr Praha a usadil se v kupé, kde se nekouřilo. Po kontrole průvodčím jsem s tímto človíčkem prohodil pár slov na počasí, které se ten den vydařilo, i když byla polovina října. Poté co pan průvodčí odešel po svých povinnostech, já jsem na chvíli usnul. Najednou mě kdosi popadl za rameno a se smíchem řekl: Tondo, ty stará vojno, prober se! Máš tady volno? Probral jsem se a vidím dobromyslnou tvář Vaška Zmoka. Nemohl jsem ho zpočátku poznat, Vašek měl plnovous hodný fořta, ale více se podobal Old Firehandovi podle kreseb Zdeňka Buriana. Však jsme se taky půl druhého roku neviděli. Potřásli jsme si tlapami a dali řeč. Vašku, kde jsi vzal ten plnovous, pamatuji tě, jak ses vždy pečlivě každý druhý den holil! Ale, chtěl jsem utéci sám před sebou, ale ono to nejde, kdyby ses zbláznil, odpověděl mi. Taky jedeš do Prahy? Ne, jen do Kolína a pak do Čáslavi a do rodných Doubravan, odvětil Vašek.

 

                Vašku, jak je v Plhách, povídej mi, jak se máš, pobídl jsem ho, aspoň nám cesta rychleji uteče. Ale teď už dobře, ale měl jsem tam jednoho burana, kterému jsem vadil za každých okolností, pořád do mě ryl. Nakonec mi povolily nervy a dal jsem mu beze svědků přes hubu a mám pokoj, bylo to potmě, počíhal jsem si na něho u rybníka na návsi, tam kde jsou ty borovičky hned u cesty z hospody. Tam, by se schoval i medvěd! Však jsi to viděl, když jsi byl u nás! Tehdy zrovna chumelilo a napadlo přes metr sněhu. Bylo to v polovině ledna, zima jak malovaná, vpravdě Ladovská! Tak Vašek započal svoje veselé vyprávění.

 

                Vaškovi pil krev jistý Lukáš Volf, místní řidič fekálního vozu a zaměstnanec čističky ve velké vesnici asi 7 km od Plh. Vesnička Plhy, s ani ne dvěma sty stálých obyvatel, spadala pod tuto obec jménem Staré Opatovice. Ta čítá už sedm set obyvatel. Nicméně Plhy mají šikovnou hospůdku. Chodí do ní i lidi z okolních vesnic, takže tržby jsou slušné. Ale vraťme se k Lukášovi. Vašek mu občas říká Šákul, obráceně, Vašek je veselá povaha. Nezkazí žádnou legraci. Tak tedy Šákul vozil fekálie z místních septiků na čističku, ale někdy, aby ušetřil naftu, pustil fekálie do močálovité louky u lesa. Šákul Vaška nemohl ve vsi vystát, nenáviděl ho bez příčiny, Vašek byl vždy poctivý dříč, chlap na svém místě. Pomáhal u obce, když šlo o zedničinu, nebo o kácení v obecním lese. Maloval pokoje a byty vůbec. Lidi ho měli čím dál víc rádi. Když onemocněl, ani tak na něho nezapomněli, Vašek pomáhal myslivcům hlavně s krmením zvěře. Stal se členem myslivecké jednoty, ale nestřílel. Myslivci občas Vaškovi dali srnčí, nebo kančí kýtu, někdy i jelení, jak se co podařilo složit.

 

                Šákul si poručil, aby Vašek proboural silnou selskou zeď, aby šákul mohl natáhnout hadice k septiku na zahrádce. Když to Vašek s velikou námahou udělal, byl vyplivaný. Má totiž pokročilou angínu pectoris, která je jakž takž hodná, pokud Vašek nedělá něco namáhavého. Nicméně Vašek ti zvládl, i když mu tenkrát nebylo dobře! Když už to měl, Lukáš se vymluvil, že mu ukradli hadice. Nevětší drzost byla, že vybíral peníze za nevykonanou práci. Vaškovi došla trpělivost a zajel na kole do Starých Opatovic a rovnou na obecní úřad. Jel po rovině, zkratkou přes les. Měl smůlu, starosta nebyl k zastižení, ale sekretářka si vše zapsala a řekla: Vašku, všecko víme, jen tento týden přišlo šest dalších stížnosti na Lukáše, jen počkej, my mu připravíme kárné řízení a nahlásíme i jeho zaměstnavateli! Oni ho jistě za to vyhodí. Už jsme i nahlásili policii, že sedá za volant pod vlivem alkoholu! Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, zasmála se Lenka, sekretářka. Vašek se stavil v místní hospodě, vypil dvě piva a jel domů, opět přes les, už aby to nebolelo policajty a jejich udavačské přisluhovače. Vašek dojel domů a k velkému překvapení, u domu stojí přivázaný kůň a starosta debatuje s jeho ženou na zápraží na lavičce. To snad ne, Karle, já tě honím po všech čertech a ty zatím tady, kdybych to věděl, že přijdeš na kus řeči! Takže Vašek opakoval to, co řekl Lence na úřadě a Karel, přikývl a řekl mezi zuby, jen počkej ty zloději s hovnocucem, postaráme se, abys dojezdil! Netrvalo deset dní a Šákul skutečně dojezdil. Dostal dva tisíce pokuty od OÚ a dvacet tisíc dalších při správním řízení ohledně alkoholu za volantem, poldové ho totiž chytli a dali dýchnout, bylo to jasné, Lukáš měl 1,8 promile alkoholu a při správním řízení musel odevzdat řidičák, a na celý rok!

 

                Vašek si šel jednoho dne na dvě pivka a byl napaden zmetkem Šákulem. Ten po něm hodil půllitrem, naštěstí minul! Hostinský ho vyhodil a zakázal mu na měsíc chodit do hospody. Starosta mu to schválil a tím bylo vše v pořádku. Vašek měl tři měsíce pokoj. V zimě ho však Šákul opět slovně napadl, to byla náhodou vánoční obleva. Šákul Vaška napadl: Jakým právem máš teplou bundu, když je teplo? Co je ti po tom ty zmetku? Dej mi pokoj a už si mě nevšímej, odpověděl už zoufalý Vašek, kterému vyhrkly slzy, už toho měl dost. Ani nedošel do hospody, když se otočil a šel k domovu. Najednou ho napadlo podívat se na okraj lesa a taky šel, jenže se setmělo a Vašek se po asi sto metrech cesty v lese obrátil a šel domů. Nic mu nevadilo, když v houští zapraskalo a přes cestu přeběhlo asi dvacet divočáků. Jindy by se lekl, dnes mu bylo všecko jedno. Spěchal ke své Marušce, kam do půlhodiny došel. Maruška je hodná žena a utěšila ho se slovy: počkej, na každou svini se vaří voda, dojde na něho! Obleva po několika dnech skončila a na kraj se sesypala sněhová kalamita. Napadly obrovské spousty sněhu. Vašek se šel podívat na schůzi OÚ a pak se slavil na své dvě pivka v hospůdce. Byl klid, dokud se na scéně neobjevil Šákul. Začal vykřikovat, že Vašek je bonzácká svině a že ho zabije, Vašek zaplatil nedopité jedno pivo a odešel. Než došel domů, napadlo ho, že by neměl pořád jen ustupovat a že je třeba si zjednat spravedlnost za každou cenu. Na velkou vzdálenost viděl, že Lukáše vyhodili z hospody. Schoval se mezi borovičky a čekal. Dočkal se během pěti minut. Rozzuřený Šákul šel okolo boroviček, když se na něho vrhl rozzuřený Vašek, jako stín. Šákul zpopelavěl hrůzou, v té tmě myslel, že má co dělat s medvědem a ne s člověkem. Někdo ho popadl za pačesy a cloumal s ním a nepříčetně řval nelidskými zvuky. Než se vzpamatoval, dostal pěstí na břicho, kopanec mezi nohy a dvě silné rány na hubu. Šákul plival vyražené zuby a krev. Pocítil ještě mocný kopanec do zadnice a spadl hubou do sněhu. Dostal ještě dva kopance do boku a ztratil bolestí vědomí.  Vašek v pravý čas uskočil a opět zmizel v borovičkách. V tom zavál silný severák a opět se sypal sníh, jako když se sype mouka do díže. Současně se ochladilo na -10°C. To už byl Vašek opět v hospodě, nevěděl, že Šákul se zvedl a vlekl se domů, zanechávaje krvavou stopu jako postřelené divoké prase. Nevěděl ani, že Lukáše pár kroku od jeho domu napadli další dva útočníci a dali mu takovou nakládačku, že Lukáš stačil jen zazvonit u domu a padl v bezvědomí na zem.  A sníh se sypal a sypal za silného větru, který se změnil ve vichřici.

 

                 Všechny možné stopy zavál čerstvý sníh, kterého do rána napadlo dalších 40 cm. Šákul měl veliké štěstí, že ho manželka Eva dovlekla dovnitř domu, jinak by umrzl! Nevěděl ani, kdo ho tak zřídil a policii tvrdil, že neznámých darebáků bylo nejméně pět! Nemohl na nikoho ukázat prstem a nic nepořídil ani speciální policejní pes, ani psovod! Stopy zavál sníh! Pes brzy chytil stopu divokých prasat, která slídila po okraji vsi, ve snaze nalézt něco v odpadcích. Zkušený psovod brzy poznal, že nestopuje lidi, ale divoká prasata. Odvolal psa a tím to skončilo. V poledne už leželo 110 cm sněhu, což je i na Českomoravskou Vysočinu až až! Teprve ve čtyři odpoledne přestalo sněžit a vítr se utišil. Vyjasnilo se a hned bylo -25 °C.  V následujících dnech byli všichni štamgast z hospody podrobeni výslechu na služebně policie ve Starých Opatovicích. Nikdo neřekl nic, nikdo nic nevěděl, ani Vašek. Zranění Šákulova naštěstí nebyla vážná a proto policie vyšetřování raději ukončila, že stopy zasypal a zavál sníh. Nebylo se čeho chytit. Šákulovi spravili zuby, modřiny zmizely, a Šákul strachy mlčel. Najednou mu došly síly někomu ubližovat, začal se bát!.

 

                Vašek však neměl dost, aby se odreagoval, ukul fiktivní pomstu. Šákula pronásledovaly vidiny a trestal ho neviditelný fráter Medvěd. Šákul se najednou, v polovině července, ocitl i s fekálem na střeše kostela ve Starých Opatovicích. Byla zrovna doba, kdy se sjížděly autobusy z měst, svážející dělníky z fabrik a jiných podniků. Pohled na fekální vozidlo na střeše kostela je legrační, nelze se tomu nesmát! Najednou se u kostela sešly desítky diváků! Kuriózní výjev si nenechala ujít ani média jako ČT a několik komerčních televizí, ani rozhlas, ani denní tisk. Přijel i pan farář z nedaleké České Třebové. Ten se zhrozil a řekl, že to mohl udělat jedině satan, který rád tropí takové žertíky. Popadl kropenku a několikrát chrstl svěcenou vodu směrem ke střeše kostela a pak stejným směrem vykuřoval kadidlem. Vůně kadidla se mísila se smradem unikajících fekálií a stékajících okapem dolů. Poznamenal, že se kostel asi bude muset znovu vysvětit. Náhle se na scéně objevil podsaditý postarší mnich v kápi a s berlou v ruce. To on dostal fekál na střechu. Přijeli hasiči, ale nebylo v jejich moci vůz se střechy sundat. Starosta zavolal speciální techniku až z Pardubic, veliký autojeřáb, který přijel až za dvě hodiny, ani ten však nestačil. Přiletěla i vojenská helikoptéra, ale ani ta nemohla pomoci. Nakonec napadlo faráře, že by mohli zkusit zavolat na leteckou základnu do Čáslavi, zda nemají těžkou helikoptéru. Nakonec helikoptéra přiletěla, ale až z Prahy Kbel. Mezi tím se přihnala strašlivá bouřka s průtrží mračen a hromobitím. Uhodilo do zvoničky na kostele a pan Lukáš se za volantem dokonale znečistil hrůzou. Fráter, obličejem podobný medvědovi se naráz vyhoupl na střechu k Šákulovi a posmíval se mu. Tak co Šákule, jak je ti posranýmu? Dvakrát nevoníš! Hehehe! Neboj, hasiči už vysouvají žebřík, sundají tě! To už bylo po bouřce a slunce pálilo stejně jako před bouřkou. Hasiči sundali Šákula. Velká helikoptéra přiletěla z Prahy až o půl deváté večer. Sundali fekál se střechy a tím to skončilo. Fráter Medvěd ještě před obecenstvem řekl Lukášovi: Tak, ty posranej, doufám, že jsi se poučil, a začneš se uctivěji chovat k lidem okolo sebe. Opovaž se obtěžovat Vaška Zmoka a kohokoli ve vsi! Sic tě dostanu dovnitř tvé fekální lejty a tam už zůstaneš, zdechneš a rozložíš se, zbudou jen bílé, vyluhované kosti! Smrt ve sračkách bych nepřál nikomu, ale ty si to zasloužíš, tak sekej dobrotu, nebo tam skončíš! Vtom fráter zmizel jako pára nad hrncem, už ho zde nebylo třeba. Teprve teď vesničanům došlo, že fráter měl hlas večerníčkového Krakonoše, přesný hlas pana Peterky!

                Vašek Zmok dovyprávěl, když vlak akorát dojížděl do Kolína na nádraží. Tak, a já budu vystupovat, poznamenal Vašek. To nám to uteklo! Načež se se mnou rozloučil a já jel dál směrem ku Praze …….!